Zpátky

Jak jsem se stal programátorem, bez vejšky, bez vysokého IQ, ale ne bez potíží

Je těžké být chvíli na internetu, bez toho aby na vás nevybafla reklama na nějaký programátorský kurz plný pěkných slibů a křiklavých frází . Člověk chce vědět co z toho je pravda a co ne a hlavně jestli je tahle kariéra vůbec pro něj.

Ve filmech a obecně v populární kultuře jsou většinou programátoři matematičtí géniové s nízkou schopností se socializovat. Což pokud takhle nevypadáš, tak tě to může rychle odradit. Naštěstí realita je trochu jinde a druhů lidí v IT je vážně mnoho. Jsou tu nerdi, sportovci, středoškolští jedničkáři i lidi, co jim škola moc nešla.

Tímhle článkem chci popsat, svoji cestu, jak jsem začal, užitečné zdroje a čemu se raději vyvarovat.

Proč zrovna programátor?

Každý programátor měl svůj důvod proč chtěl být 8 hodin u počítače a googlit po posté jak vycentrovat tlačítko. Někdo chtěl mít flexibilní práci na pláži a pracovat pro firmu z druhé strany planety s piňa koládou v ruce a někdo se prostě zajímal o technologie. Já byl ta druhá možnost, i když ta pláž by mi taky nevadila.

Začal jsem jako hodně programátorů, u her a přemýšlel jak si udělat svojí vlastní, tak jsem se vydal na průmyslovku s oborem výpočetní technika. Tam jsem se dozvěděl, co programování, vůbec je a hlavně jak všechno hned nerozbít, když něco nefunguje. Ovládání vzteku je totiž programátora první zásada.

Možná máš mylný názor jako většina lidí, že bez speciální školy a vysokého IQ se programátorem nestaneš. To ale není pravda, hodně kodérů se s programováním na škole vůbec nesetkala a i já jsem se naučil 90% věcí co vím, z internetu a jedničkář jsem vážně nebyl.

První krůčky

Programátorské technologie se dnes pohybují rychlostí japonského Shinkanzen a naše školství rychlostí Českých drah.

Takže když jsem zjistil, že ve škole není hodně věcí aktuálních, začal jsem se učit sám na internetu.

Vyhledal jsem si nejpoužívanější programovací jazyky, vyšel mi JavaScript a u toho jsem i skončil.

Videa tipu“programátorem za 2 měsíce”, “vše o JavaScriptu ve dvou hodinách“ mi dala základní informace o „syntaxi“ neboli gramatická pravidla pro kód. Věci jako„proměnné“, „cykly“,”podmínky“ atd. Tohle je nejnudnější část a taky to u ní nejvíce lidí vzdá.

Důležité je, kdykoliv se zaseknete, snažte se stejným analytickým způsobem jak programujete, tak i řešit bugy (chyby v kódu). To znamená, s chladnou hlavou si chybovou zprávu vyhledat a postupovat podle nalezeného řešení. Zákon zní: Pokud problém existuje tak už bude na StackOverflow.

Takže když jsem už uměl základní syntaxi, stal jsem se programátorem?

Bohužel, i když vám do nadpisu videa napíší vše o JavaScriptu v 10h. tak tam všechno rozhodně není.

Programátorem se stanete, až dokážete řešit problémy, a ne když si zapamatujete pár slovíček.

Něco víc než hello word

Jak jsem se naučil základní syntaxi neboli základní lego kosky, mohl jsem začít stavět. Největší otázkou je ale co? Jako hodně lidí jsem se mylně domníval že po měsíci si dokážu naprogramovat Diablo, nebo aspoň Snake, ale na to byl ještě čas.

Hlavní je vzít si sousto, které můžete sníst. Vyhněte se velkým projektům, u kterých se po týdnu zaseknete a můžete je vyhodit z okna. Stačí malé projektíky, které se dělají rychle a také se selhává rychle. Za mě to byly Fibonacciho posloupnost, vypsání čtverce do konzole pomocí cyklů, palindrom atd.

Tyhle programy byly malé, ale i tak jsem se u nich zapotil.

Tahle část není z těch nejzábavnějších, ale naučíte se u ní hlavní programovací pipeline: Vzít si problém, rozbít ho na hlavní kousky, použít základní stavebnice a systematicky testovat.

Začíná zábava a přemýšlení o práci

Do téhle chvíle byly moje programy až moc jednoduché na to abych se s nimi mohl bavit.

Ale to se brzy změnilo objevením coding train, youtubera, který učí základní pojmy programování zábavnou formou. Místo nudných algoritmů, zabalí důležité koncepty do věcí, co vás můžou zajímat: hry, animace, 3D.

Stačí si jen vybrat projekt podle svých schopností, já jsem začal videjem: hvězdném poli v processing.

Dále 30 days of JavaScript byl skvělý program, kdy vám přišel email se zábavným úkolem a na konci byl tutoriál. Každý týden jsem udělal aspoň 3, některé z nich mi vážně daly zabrat.

Častá otázka je, jak dlouho si člověk musí programovat, aby mohl dostat tu vysněnou práci, jako je v reklamách. Bohužel na to neexistuje jednoduchá odpověď: 6 měsíců, rok,2 roky. Každý se učí jiným tempem a podniky mají jiné předpoklady na jiné pozice. Dobrým způsobem, jak si ověřit, že už na to máte, je najít si pracovní nabídky, kde mají úkoly na doma a zkusit si je.

Pokud je zvládnete bez většího použití, Googlu, tak se můžete rovnou na tu práci přihlásit.

První práce

Zjistil jsem rychle že hledat práci bez zkušeností je jako hledat v Americe pitelné pivo, moc to nejde ale po mnoha zklamáních něco najdete.

Rozesílal jsem svůj prázdný životopis na nabídky z FB, Startupjobs, Skilleto a jediné, co mi přišlo bylo pár zdvořilých emailů,“Děkujeme, ale bohužel bla bla…“ Tak jsem si řekl, že zapracuju na svém image pro potenciální zaměstnavatele.

Po studiu na schránkách jako junior guru jsem se zaměřil na:

  • Životopis- stručný,pravdivý životopis s důrazem že se rád učím a co už mám za sebou. Účast na hackathonu,bezplatné online kurzy a programovací zkušenosti ze školy.
  • Ukázka kódu- já si udělal webovku s pár hrami,ale stačí GitHub s pár projekty které jsou napsané s citem. Zkuste si najít po čem náborář kouká než tam něco dáte.
  • Prezentace při pohovoru je taky důležitá, mějte v hlavě pár vět o sobě a co vás zajímá.Projděte si web firmy a řekněte důvod pro jste si vybraly zrovna tuhle firmu.
  • Požádejte o feed back.

Mě tyhle rady šanci na přijetí mnohem zvýšily a konečně po desítkách pohovorech jsem dostal první práci pro malou firmu, dělat JavasSript hry pro web.

Šup na univerzitu a šup ven

Po průmce jsem se chtěl dál učit a tak jsem se vydal na vejšku FIT ČVUT . Kvůli v matice jsem si ale netroufal na příjímačky. Naštěstí měly programátorskou soutěž, co pro mě po 2 letech programování nebylo nic těžkého.

Dny na FIT byly bujaré, nečekal jsem, že budu mít tolik volnosti a alkoholu.

Bylo ale jasné, že budu potřebovat práci, a tak jsem si našel part time místo jako React developer. React je dnes nejpoužívanější front end knihovna a pro mě to byla moje budoucnost.

S prací a neochotou se naučit, co je LʼHospitalovo pravidlo,mi motivace pořád klesala. Jediné, co mě drželo ve škole, byl strach, že bez univerzity mě na plný úvazek nikdo nevezme. Což odpadlo, když jsem našel práci ve velké bance, a tak jsem toho nechal úplně.

Mám docela smíšené pocity z konce na FIT. Na jednu stranu mě jejich předměty vážně zajímaly, ale na druhou stranu bylo jich tolik a tak těžké, že bych k tomu musel mít mnohem víc motivace.

Kde jsem teď

Dnes jako (skoro)mediorní front-endový programátor jsem ušel už nějakou cestu. Rozhodně nejsem na pláži s piňa koládou ale snad někdy. Mám v plánu stále být na téhle pozici a později se naučit backend.

Nové technologie, tenhle blog, možná i svůj byznys, naučením programování se vám otevře hodně dveří.

Takže pokud jsi přesvědčenej, že tohle je cesta pro tebe, tak zkus sledovat tenhle blog, kde chci přidávat svoje rady a hlavně nezapomínej, že nejlepší čas, kdy začít byl před deseti lety a druhý nejlepší je dnes.

Tak hodně štěstí:)